vtipy a vtipné obrázky

Podobnost?!

16. dubna 2017 v 16:09 | hvezdnysnilek2
Přísloví Indiánů z kmene Dakotů:
"Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"


Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:

* Obstaráme si větší bič.
* Vyměníme jezdce.
* Říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil..."
* Založíme pracovní skupinu pro analýzu koně.
* Vypracujeme žádost pro poskytnutí dotace na práci s mrtvým koněm.
* Navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních.
* Zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni.
* Vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně.
* Založíme výcvikový kurs, abychom se naučili lépe jezdit na mrtvých koních.
* Vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní.
* Upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý.
* Zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni.
* Zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo.
* Prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit.
* Uvolníme dodatečné prostředky na zvýšení výkonu mrtvého koně.
* Vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci.
* Zakoupíme prostředek, po kterém bude mrtvý kůň běžet rychleji.
* Rozjedeme reklamní kampaň, že náš kůň je "lépe, rychleji a levněji" mrtvý.
* Založíme kroužek kvality (centrum excelence), abychom našli uplatnění pro mrtvé koně.
* Přepracujeme výkonové parametry pro koně.
* Zřídíme nákladové středisko pro mrtvé koně.
* Nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm.
* Nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami.
* Restrukturalizujeme stáj.
* Zdvojnásobíme příděly krmení.
* Prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem.
* Povýšíme jezdce.
* Budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli.
* Sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne...

(Jakákoli podobnost s existujícími firmami, projekty Evropské unie, certifikacemi, dotacemi a poradenskými firmami je čistě náhodná, přitažená za vlasy a úplně mimo...
Smějící se

Ironie

31. března 2017 v 21:55 | hvezdnysnilek2

Na fotbalu je zajíavé především to, že
pár tisíc příslušníků chudé lůzy řve na dvaadvacet miliardářů:
"Makej, hajzle!"

d

Ideální rodina z pohledu TV reklam

27. prosince 2015 v 18:42 | hvezdnysnilek2
Ideální rodina žije v novém domku, s velkou zahradou a bazénem, vše zatížené výhodnou hypotékou.
V garáži mají rodinný vůz pořízený na leasing, stejně jako mají na splátky vybavenou celou domácnost.Tak že jsou zadlužený jako prase a netuší z čeho to budou splácet.
Členové rodiny jsou čtyři, otec, matka a dvě děti. Mají doma psa, pravděpodobně labradora.
Mladší je kluk,kterému stále padají kalhoty a nechce do nich pásek, starší dcera,která stále řeší pupínky, které odstraní jedinečným přípravkem a ty černé tečky z nosu nějakou samolepkou. Otec pracuje jako ředitel firmy a v pracovní době chodí na tenis. Ještěže má schopnou sekretářku, která mu ochotně podává tenisáky.
Matka je žena v domácnosti, ale od rána má strašně moc práce. Musí vstávat strašně brzy, aby byla při servírování snídaně, skládající se ze sušenek a pomerančového džusu, upravená, namalovaná a svěží.
Po snídani musí doprovodit děti do školy, nesmí však zapomenout vzít sebou do kabelky láhev Perwolu, aby mohla lidem v autobuse ukázat, v čem si pere svetr.
Pak jde nakupovat a samozřejmě platí kreditní kartou. Po návratu z nákupu uvaří oběd ze sáčku, do polévky nesmí zapomenout přidat vejce. Občas ji u vaření asistuje šéfkuchař firmy, která jídla v pytlících dodává.
Odpoledne má relativně volno, které tráví s přítelkyněmi na procházce se psem a řeší to, že bance musí platit peníze, za to, že si tam peníze dává,nebo je u bazénu na zahradě a mezi její největší přání patří - na rozdíl od kamarádek, které se chtějí vdát nebo rozvést - láhev minerálky.Láhev s pracím práškem,má pochopitelně stále u sebe, kdyby někdo nevěřil, že ty šaty vážně nejsou nové.
Odpoledne se ze školy vracejí děti. Jsou špinavé od čokolády a syn je zamilovaný do paní učitelky s vědomím, že se musí ještě moc a moc učit. Pak děti dovádějí s kamarády na zahradě, většinou si hrají na indiány nebo s míčem.V každém případě přijdou domu špinavý jak prasata a maminka je za to s úsměvem pohladí a bez keců jim hadry vypere,aby byly na zítřejší zápas bělejší než bílé. K svačině jim pak nabídne mléko a cereální sušenky, což parchanty nechává ledově klidnými.
Dostane je až jejich babička, která vytáhne z lednice nějakou tu pochoutku s tuňákem.
Otec mezi tím, při návratu z práce, způsobí dopravní nehodu, ale protože má skvělé pojištění, tak od poškozeného řidiče po držce nedostane.
Po návratu domů se otec zabývá natíráním plotu tou nejlepší barvou, do čehož mu neustále mudruje tchýně (babička), kterou celkem vkusně uzemní.Ale ve své podstatě už se těší,až už bude natírat plot znova,protože tchýně už tu nebude.
Manželka mezi tím při sekání trávy novou sekačkou, kterou mají díky kolu štěstí "zadarmo" ,dovádí na zahradě s rodinným psem a nemůže si vynachválit, v jaké je skvělé kondici a jak krásné hovno dělá na čerstvě posekaný trávník, díky granulím, kterými ho krmí.
Dcera už asi hodinu u počítače a při zapnuté plazmové televizi, telefonuje s kámoškama, protože s telefonním tarifem, který mají, se to určitě vyplatí.
Je čas večeře. Objednávají si přes rozvoz pizzu, která je ta jediná pravá italská.
Po večeři manželka vezme totálně špinavý ubrus, na kterém jsou zbytky jídla a mapy od vína - mimochodem jediného pravého portského - postříká skvrny zázračným prostředkem a šoupne jej do pračky. Do praní samozřejmě nepřidává žádný doporučený prostředek,takže pračka brzo odejde.Ale konečně si zase může pozvat toho pěkného opraváře.
Když už je v té koupelně, tak na doporučení jedné paní doktorky přetře dalším zázračným prostředkem obklady, umyvadlo a vanu.Pohledem na špinavý hadřík to vypadá, že už tam neuklízela minimálně pět let.
Manžel mezitím s kamarády na pivu řeší, že ten výčepní je nějaký divný a mezitím polyká pilulky proti zvětšení prostaty.
Děti šly spát pod peřinami, jejichž povlečení je tak heboučké, protože je pral sám králík Azurit. A budou se jim zdát určitě jen ty nejkrásnější sny!
Manželka si napustí vanu, přidá do ní úchvatnou pěnu, díky které se po vykoupání bude cítit tak skvěle, jako by celý den nebyla v jednom kole, ale dělala úplný hovno.
Pak si vodrbe veškeré ochlupení na celém těle a namaže se několika krémy, čímž odstraní celulitidu, bude mít ploché břicho a vyrostou jí kozy aspoň o dvě čísla. Přitom bude mít taky bronzovou barvu.
Manžel se vrací z hospody, ale protože má opět své dny, jde ještě se sousedem vyžrat flašku něčeho výjimečně hořkého a výjimečně dobrého. Pak do sebe hodí modrou pilulku a přitulí se k manželce. Před tím si samozřejmě vloží do huby plátek žvýkačky pro svěží dech, protože alkohol moc vábný dech nevytvoří.
No, nesmí na ženu dýchat moc rychle a moc zblízka, aby mu při sexu díky jeho ledově svěžímu dechu nezmrzla.
Z toho všeho vyplývá, že v ideální rodině se manžel fláká v práci a po večerech chlastá, manželka řeší s kamarádkami kraviny, parchanti jsou rozmazlení a pořád špinaví a neumí kulturně stolovat. Doma mají všude špínu,zadlužený jsou až do roku 2300 ale navenek se tváří, že jsou všichni strašně šťastní, veselí a spokojení.

Jak funguje obchod

24. listopadu 2015 v 21:34 | hvezdnysnilek2
Potkají se dva kamarádi.
- Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl
- Výborně, člověče, pořídil jsem si slona.
- Slona? Co s ním?
- To je ti báječná věc. O krmení se nemusím starat, spase mi trávník, takže ho mám jak golfový hřiště, umeje mi auto, děti si ním hrají. No fakt skvělý.
- To zní dobře. Na kolik přijde takovej slon?
- Tak většinou kolem třiceti tisíc, ale že jsi to ty, prodám ti ho za dvacet.
- Fajn, domluveno
Potkají se po pár týdnech
- Teda ty jsi mi dal! Trávník zdupanej, stromy olámaný, všude samý hovno, rozsednul mi auto, děti se ho bojej a manželka se chce rozvádět!
- Nehezky mluvíš o sloníkovi, takhle ho neprodáš...

Dřív by to byl recestista, dnes troll :-)

19. července 2015 v 11:42 | hvezdnysnilek2
A: Přejete si?
B: Bych chtěl jako tuning vole ne. Jako na káru ne.
A: (odhadne zákazníka) Schade nebo kopjejka?
B: Cože vole?
A: Jestli máte Škodovku 120 nebo Žigulíka.
B: Hovno kua, jako já mam zahraniční ne, jako z dovozu ne.
A: Aha. A co byste si tak asi představoval?
B: Kua ňákej jako fakt hustej tuning!!! Sem viděl těd toho Krestu v takovym jako závoďáku to by se mi jako líbilo ne.
A: Myslíte WRC?
B: Nevim kua, ty si fachman ne? Hlavně aby to jako táhlo ne.
A: Hmmm. Uvidíme co se dá dělat. Na jaký vůz by to mělo být?
B: Na můj asi ne vole.
A: A to je? Značka, model...
B: Nevim kua. Ale ňákej jako jižanskej, takovej jako futuristickej vole ne.
A: Ferrari, Buggati, Lamborghini, Masserati, Fiat, Lancia...
B: Jo to je vono vole! To poslední!
A: A model? Podívejte se do papírů.
B: Nemam kua. Voni tydle jako sportovní káry maj jako extrémní výkon ne, takže jako ty emise asi jako vzrostou ne, a ty kurvy mi řekli že s tim jako nemůžu na ulici ne.
A: Hmm. Aha. No jo no. A není to aspoň napsáno vzadu na tom autě? Sportovní Lancia? To by mohla být Delta integrale?
B: Ne to neni vole. No vona je jako sportovní ale jako spíš taková historická ne. Se podivám ne. Má tam napsáno 1300. Dacia 1300.
A: (půl minuty ticho, prodavač se kouše do rtu)...Neříkal jste Lancia?
B: To máš jedno kua, prostě chci aby byla fakt jako nadupaná. Hlavně jako takový ty velký kola a křídlo a heligonový světla a jako plameny na kapotu a další husťárny kua! Asi něco jako Fást end Fjůriouz ne. Jako hodlám do toho vrazit fakt jako slušnou vatu ne, vole klidně i pět papouchů ne, jako peníze nehrajou roli ne.
A: Ty stylingové úpravy co jste popsal by vyšly tak alespoň na 20 tisíc.
B: Cože vole ses posral ne? Si děláš kozy ne?
A: Ne.
B: Jako víš co, já nemusim mít jako originál značkový Dacia vole, to jako chápu ne že sou jako drahý ne.
A: (dusí se smíchy) Těch pět tisíc bych vám doporučil ušetřit na sešrotování.
B: Jako bez prdele vole, jako tam už je jako hodně tuningu jako hotovýho ne. Jak sem jako zalepoval kobercovkou prorezlý díry ne, tak sem si s ní jako zamračil světla ne a jako celofánem z čokolády sem si obalil zrcátka to vypadá fakt másérsky kua! A jako lihovkou sem si tam udělal takový ty jako závoďácký nápisy vole ne, a největší husťárnu mám jako na předním skle kua, brácha mi poslal velkou samolepku JZD Dolní Kubín ne, kua to vypadá uplně jak ta Krestova kára! Sem to jako chtěl u vás jenom jako doladit ne. Tak aspoň ňák jako upravit motor ne?
A: Co to má za motor?
B: Nevim vole, ale jako ňákej fakt dost dobrej, úplně to v něm rachotí jako tomu Krestovi ne. Prostě jako sportovní. Extrémní výkon kua!
A: Za kolik to má z nuly na sto?
B: To nevim vole, tolik sem s tim jako nejel, jako nejvíc sem z toho dostal devadesát vole, zážitek z jídy ne, fakt nářez, hnal bych to vejš ale upadlo mi zrcátko a utrh se zadní nárazník
tak to teď vypadá trochu jako Hummer.
A: A z nuly na ehm... devadesát?
B: Jako vole vyjel sem z Prahy na Brno po D1 ne, a těch devět pětek sem vytáh někde... no... asi tak...
A: V Průhonicích?
B: Hovno vole, U Devíti křížů ne. Jako hnal bych to vejš, ale musel sem zastavit ne, protože mi pak ešte vypadlo zadní vokno a rozflákalo světlo ňákýmu zmrdovi co jel za mnou v ňákym trapnym sériovým BMW ne, kokot, sem mu chtěl ujet ale podřadil na dvě, dostal se ke mně tak sem musel zastavit ne. Takže právě jako bych potřeboval ňáký jako zvýšení výkonu ne. Jako hlavně asi jako ten čiptůnig to je prej fakt husťárna to sem jako čet.
A: Bohužel se obavám že chiptuning u vás nepůjde, nemáte tam totiž žádnou elektroniku.
B: Jakto že ne? Jako Fanda mi do přístrojový desky vyříz díru a do tý sem si jako nalepil kalkulačku ne, takže tam mám i palubní počítač kua! To nemá ani můj předák v práci ne a ten má fakt hustou káru kua, Oltcita! Jako ten motor už je taky tuningovanej, sem si doma vyrobil turbo podle návodu na internetu ne, z papírovýho větrníku a provrtaný piksly vod párků, a jako nárůst výkonu extrémní kua! Taky jako mám novej vejfuk ne, protože ten starej mi někde upad, tak sem si tam jako přidrátoval lešenářskou trubku, má to fakt hustej zvuk vole ne.
A: Nezlobte se ale asi vám nepomůžu, proti vám jsme tady úplní břídilové.
*
*

Takhle to funguje!

23. března 2015 v 0:47 | hvezdnysnilek2
Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1 000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.
Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací. Hádanka jako prémie: Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů? Odpověď: Protože jejich voliči reprezentují především pány č.1-4.

Správný prodavač

23. března 2015 v 0:35 | hvezdnysnilek2
V obrovském hypermarketu přijali nového prodavače.
Šéf jej vezme na den na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře:
"Tak kolik jste dnes udělal obchodů?"
"Jeden, šéfe."
"Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodů denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"
"Sto osmdesát tisíc dolarů"
Šéfovi došla řeč. "Sto osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
"No, první jsem prodal malý háček na ryby…"
"Háček na ryby? Za sto osmdesát tisíc?"
"pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto - vylezlo z něj, že dost malé, člun by s ním nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs a auto…"
"No to je úžasné. A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"
"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhl, že když si teda o víkendu neužije, že by si mohl zajít aspoň na ryby…"


Dráček

1. března 2015 v 7:17 | hvezdnysnilek2
V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo - nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu. Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel,a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli.
Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
"Babí, co je to tam namalovaný?" Pro něj neznámý druh ,,smajlíka" ho zřejmě zaujal.
"Kde myslíš Kubíku?"
"No přece naproti nám, na stěně." - ukázal chlapec na nestydatou malůvku.
Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
"To je… to je…" přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. "To je přece dráček!" zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomní se vrátili ke svým myšlenkám. Ne však chlapec.
"Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?"
Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
"No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?" Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
"Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?" Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
"Tenhle dráček asi ne", hlesla babička.
"To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil," mudroval vnouček.
"Tak tenhle ho nemá!" odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie. Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
"Babi a ty máš dráčka?" Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
"Já už dráčky nepouštím," odpověděla ta dobrá žena žalostně.
"Protože už dráčka nepotřebuješ!" triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii: "Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?" To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
"Chováte se jako primitivové!" rozječela se na nás. "Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!"
Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: "Jako dráček?"

gsrdgsd

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.
"Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček," soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat. Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku…

Realita :-)

14. listopadu 2014 v 18:30 | hvezdnysnilek2
Ředitel si zavolá všechny své zaměstnance:
"Nerad vám to říkám, ale je krize, odbyt klesá, firma má problémy. Nerad to dělám, ale jednoho z vás musím propustit."
Sekretářka říká: "Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci na základě pohlaví."
Starý vrátný říká: "Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci na základě věku."
Čtyřicetiletá účetní říká: "Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci matek samoživitelek."
Cikán údržbář říká: "Né, jestli vyhodíte, za rasízmus zažáluju!"
Mladý zdravý svobodný bezdětný ředitelův řidič chvíli mlčí a pak říká: "Myslím, že jsem gay."

Poučení z loupeže

8. listopadu 2014 v 22:40 | hvezdnysnilek2
Při loupeži v bance lupič zakřičel:
"Nehýbejte se! Peníze patří nám, vaše životy patří vám!"
Všichni v bance si tiše lehli.
[Tomu se říká: Koncept změny myšlení. Akceptace situace.]

Když si jedna žena lehla provokativně na stůl, lupič na ni zakřičel:
"Prosím, buďte civilizovaná! Toto je loupež, ne znásilnění!"
[Tomu se říká: Být profesionální. Soustředit se jen na to, co máte dělat.]

Po návratu domů mladší lupič (s maturitou) pověděl staršímu lupiči (který nedokončil základní školu):
"Pojďme spočítat, kolik jsme to uloupili..."
Ten mu ale odpověděl:
"Seš blbej?! Je tu tolik peněz, že bychom to počítali hodně dlouho! Pustíme si zprávy a tam nám to nepochybně řeknou."
[Tomu se říká: Zkušenost. Častokrát je lepší jak kvalifikace na papíru.]

Po tom, co lupiči odešli z banky, pokladník chtěl rychle volat policii a ředitele banky. Ale vedoucí mu sdělil:
"Počkej! Nejprve si vezmeme z trezoru 15 miliónů, co nestihli sebrat, a přidáme je k těm 20, co nám ukradli..."
[Tomu se říká: Plavat s proudem. Změnit nepříznivou situaci na svoji výhodu.]

Pokladník potom řekl:
"Bylo by fajn, kdyby nás vyloupili každý měsíc..."
[Tomu se říká: Racionalita. Osobní štěstí je důležitější než tvoje práce.]

Večer ve zprávách ředitel banky hovořil o 100 miliónech, které byly ukradeny. Lupičům to nedalo, ale napočítali jen 20 miliónů. Byli velmi nahněvaní a stěžovali si:
"Riskovali jsme svoje životy a máme jen 20 miliónů! A ty svině z banky si sebrali 80 miliónů lusknutím prstů..."
[Tomu se říká: Důležitost postavení. Být bankéřem je lepší než být obyčejným zlodějem.]

 
 

Reklama