jak to vidím já

Volby... a zase volby

23. ledna 2018 v 19:06 | hvezdnysnilek2

dfdfd

Někdo by s tím měl....

25. října 2017 v 17:12 | hvezdnysnilek2
NĚKDO BY S TÍM MĚL NĚCO UDĚLAT - slyšíme a čteme opakovaně na mnoha místech.
Jenže problém je, že jakmile se o to někdo pokusí a projeví aktivitu, dostane hned přes prsty (a ještě může být rád, když není stíhán za to, co se na něj kde vyhrabe).
Politika je přitom jen pro největší boháče a aktivité jsou většině společnosti pro smích. Kdo se pokusí, narazí - nebo ho mašinérie sešrotuje k obrazu svému.

cscxc
moc smutná ironie...

Ano, uznávám, že jsem hrozný cynik a už nevěřím na změnu. Říká se, že kdo si nedovede udělat pořádek ve vlastním životě, nemá chtít změnu ani po druhých (po okolí). Tak se toho držím, ačkoli...
nálada ve společnosti je moc špatná a skleslá. Nedávno jsem četla, že procházíme obdobím "druhé normalizace", kdy se lidé opět stahují do soukromí. Všechny naděje na změnu jsou ty tam a většina obyčejných lidí bojuje o přežití (chápej: zaplacení všech výdajů). Kdyby skutečně rozhodovali obyčejní lidé (rodiče od dětí), nechci si za těchto podmínek ani představit, co v této zemi zavládlo (meziválečné Německo by podle toho bylo slabý odvar).
Za takových okolností nelze než být cynik - a stáhnout se do soukromí. Samozřejmě, vždy stojí za to pomáhat těm, kteří to OPRAVDU potřebují (bezdomovci apod.). Ovšem - jak ukázala historie - ani z toho se nedá udělat program.
Současná situace je skutečně patová a mám obavy, jak to dopadne.

Moje literární a básnická kariéra je už zřejmě minulostí...

26. dubna 2016 v 17:01 | hvezdnysnilek2

What a drag it is getting old!


Plačící

Zase se blíží Majáles...

24. dubna 2016 v 18:14 | hvezdnysnilek2
A já, po 16 letech od ukončení studia můžu dnešním studentům vzkázat následující:
Užívejte si života teď, kdy prožíváte NEJŠŤASTNĚJŠÍ OBDOBÍ SVÉHO ŽIVOTA. Jakmile dostudujete, všechno půjde do háje: vaše sny, ideály, přesvědčení... a mnohdy i sebeúcta. Po skončení studia/mládí následuje už jen nekončící role tahouna, který musí vydělat, aby uhradil složenky... a tak stále dokola. A až založíte vlastní rodinu, váš osud bude zpečetěn a připoutání definitivní. Nečekejte, že vám práce přinese peníze a volnost... to je hrubý omyl!

A vyhne se tomu opravdu jen málokdo, takže není dobré si dělat iluze, že se to povede právě vám - jinak se pak budete také muset vyrovnávat s velkým zklamáním.


Motto pro dospělost zní: "Nic neplatí absolutně - ani tohle tvrzení..."

Spolek pro Ochranu Závislých

24. dubna 2016 v 17:41 | hvezdnysnilek2
Homosexuálové mají svá práva,
postižení tělesně i duševně své organizace,
kdejaký "znevýchodněný" má na své straně zákony a vyhlášky.
A v Holandsku prý mají organizaci chránící dokonce zájmy pedofilů! (což je extrém, to beru).

Co takhle založit Spolek pro Ochranu Závislých?
Je to rovněž znevýchodně skupina nemocných lidí.
Co by to znamenalo v praxi?


Záznamy o tzv. návykové nemoci by se nesměly objevit mimo zdravotní dokumentaci v dokumentech, které rozhodují o různých oblastech života dotyčného (např. přijetí do zaměstnání, získání ŘP apod.).
Zaměstanavatelé by se na tyto věci nesměli ptát (typy "Kouříte?" "Pijete alkohol?" (bylo by to na stejné úrovni jako ptát se na sexuální orientaci nebo počet dětí).
Zajímavé je, že tohle ještě nikdo nenavrhl a této skupiny se každý straní nebo ji posílá na léčení. Homosexuály už také dávno neléčíme, že? Mrkající
Mám na mysli především kuřáky, konzumenty alkoholu a tzv. měkkých drog. Pokud už je někdo vypitá/vyfetovaná troska, na které je to vidět na první pohled, žádnou práci nezvládne ani ho nikdo nezaměstná.
Ovšem soukromí člověka je druhá věc. A člověk má právo i škodit sám sobě - bude to ostatně jedině on, kdo po letech ponese následky na svém zdraví... Společnost a instituce do těchto věcí nemají co jednotlivcům mluvit.

Co zruší dál?!

12. dubna 2015 v 0:31 | hvezdnysnilek2
Když zrušili výhody pro novomanžele, lidi se přestali brát a začali žít "na hromádce".
Když zrušili pohřebné, lidi svým zemřelým blízkým přestali dělat pohřby.
Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby zrušili přídavky na dítě?
A pozůstalostní, invalidní a starobní důchody??? Překvapený

Evropa a islám

14. dubna 2014 v 0:38 | hvezdnysnilek2
ddd

Dětské nevěsty, veřejné bičování a popravy, izolace žen doma, neomezená moc náboženských představitelů nad životem a smrtí věřících. To, co nás nejvíc na islámských zemích pohoršuje a šokuje, však před pár stoletími zažívali i naši předkové v celé Evropě. Ačkoli uznávám, že dnes vedle supermoderní techniky tyhle praktiky působí dost absurdně.

Islám však, na rozdíl od křesťanství, neumírá na úbytě a moc drží pevně ve svých rukou, jak ukazuje vývoj v mnoha zemích, kde převažuje. O tom, že se stav naší západní civilizace podobá stavu říše římské před svým pádem, bylo řečeno hodně. A co říši římskou nakonec dorazilo? Vpády "barbarů"! Proto si pomalu a jistě budeme muset zvykat na příliv lidí jinak smýšlejících i žijících, kteří se našemu způsobu života zcela nepřizpůsobí. Je to děsivá vyhlídka, to uznávám, ale je to vývoj, který lze jedině zpomalit - ale nic víc. Naše civilizace si už pěkných pár desetiletí nedokáže uchránit ani instituci manželství a věci zcela jednoduché a základní se tak stávají nesmírně komplikovanými. Malá skupinka vyvolených drží naprostou většinu zdrojů, zatímco anonymní masy ve třetím světě dřou a jsou zato zahrnovány odpadem... A do toho pak vždy přijde někdo, kdo to prostě utne.
Nejsem fundovaná v historii, avšak stačí běžně dostupná literatura nebo filmy, abyste viděli, že to, co nás na islámském světě děsí, dobře znala i stará Evropa - včetně potupného práva první noci a následného vyvěšování prostěradla…
A násilí, to je starší než lidstvo samo.
Berme proto jiné civilizace jako jakési paralelní světy, kde vývoj probíhá jiným tempem. Vedle supermoderních mrakodrapů pak může docházet třeba k stínání hlav…. prostě to tak je.

Muslimové zase naopak z jejich pohledu vidí naši civilizaci jako zvrácenou a bílé ženy jako samé prostitutky. Nutno však říct, že pokud to posuzují podle televize a celebrit, nelze se jim divit. Ovšem jak daleko má taková celebrita v mikrosukni bez kalhotek k běžné pracující ženě? Je to stejně zjednodušující pohled jako ten náš pohled na muslimy jako na samé teroristy se samopalem anebo špinavé bezzubé nomády s velbloudy...

Jak končí život v mama hotelu

13. dubna 2014 v 23:57 | hvezdnysnilek2
Ve zkratce: neradostně a špatně.
O tom se zatím moc nemluví, protože takových případů není mnoho, ale v budoucnu jich bude přibývat. Já měla jeden takový ve svém blízkém okolí.
Co si myslíte, že se stane s člověkem, který se nikdy neosamostatní a neodejde od rodičů?
Nejprve mu bude okolí závidět, maminka bude pyšná, jak má hodného a poslušného syna/dceru, a širší příbuzenstvo bude tiše pomlouvat.
První desetiletí mezi 20 a 30 rokem prožije bezstarostně a vcelku příjemně: mnoho krátkodobých vztahů bez ohledů na budoucnost, spousta zábavy a cestování. Kromě času stráveného v práci zbude jen starost, jak se zabavit v tom zbývajícím.
Čím déle stráví mladý člověk doma, tím obtížněji se mu bude odcházet, protože už zná výhody i nevýhody života u rodičů. Proč si pořizovat vlastní bydlení a jít dobrovolně do existenční nejistoty? Proč si na krk věšet chlapa/ženskou (to by už leda muselo být něco!), když nikdy nevím, co se z něj/z ní vyklube? A stejně nikdo nebude jako maminka, ha ha. Mimina řvou a smrdí a děcka stojí spoustu peněz a omezování se - chudáci ti, kdo si je pořídili! Tak proč bych do toho měl/a jít já?
Antikoncepce odstranila riziko "nehody", která dřív byla hlavním důvodem sňatků, takže člověk může bezstarostně žít jako single, dokud na něj nedolehnou rodičovské pudy. Na někoho dolehnou celkem brzy, ale dovede si spočítat, že by na všechny náklady s tím spojené nikdy nevydělal. A S KÝM si ty potomky navíc pořídit? U jiného ani nedostaví, až jednou, hodně pozdě, se dostaví výčitky a lítost, kterou bude dusit v sobě alkoholem a prášky…
Takoví lidé se sice zdají být ideální kariéristi, avšak zdaleka ne každý výrazné kariéry dosáhne.
A tak čas plyne. Po třicítce už je člověk doma u rodičů natolik zafixovaný, že dobrovolně odejít je téměř nemožné. Pokud nedojde k nějaké tragédii nebo pokud ho rodiče důrazně nevyženou, zůstane jim na krku navždy. Třicetiletý člověk bývá zasekaný prací a moc dobře ví, co kolik stojí. A že nikdy nikde nebude mít to, co doma.

Jenže ani rodiče nejsou nesmrtelní. Málokomu se podaří, aby ho rodiče přežili, takže až mu bude 40 či 50, nejprve jeden a pak oba zemřou. A co si počne pak, bez vlastní rodiny a bez zkušeností se samostatným životem?
Nejhůř na tom budou ti, co nepracují a nikdy nepracovali, ať už z jakéhokoli důvodu. Budou bez praxe, bez pracovních i sociálních návyků, bez partnera/ky a vlastní rodin - ve 40 nebo v 50 zralí tak na ústavní péči. Zdědí sice dům rodičů, ale ten se bez stálého příjmu a zkušeností brzy stane spíš břemenem. Navíc kdo má vlastní nemovitost, nedostane sociální dávky. Potom nemá z čeho dům opravovat a udržovat…. až jej o něj jednoho dne nelítostná ruka trhu připraví a on nejspíš rozšíří řady bezdomovců.
I když však pracuje a má slušný příjem, ani to není vše nevyřeší. Adekvátní/ho partnera/ku domů jen tak rychle neseženeš, aby tě přitom nezneužila a ještě se o tebe postarala…

Takže shrnuto podtrženo: až to nastane, bude pozdě, proto plánujte TEĎ.

Ze školy rovnou do důchodu?

13. dubna 2014 v 0:46 | hvezdnysnilek2
ghfg
Po tomhle nikdo z nás určitě netouží, ale...

Ať je tady taky trochu té kontroverze.
Jistě mnohé z vás studentů středních či vysokých škol napadlo, jak skvělé by to bylo přejít ze stavu studentského přímo do stavu důchodcovského. Nebo jinými slovy, vyměnit status a výhody studenta za status a výhody invalidy a na celých těch otravných čtyřicet, padesát let v pracovním procesu se vykašlat.
Že to není jen tak je asi všem jasné. Kdo invalidku dnes má, má ji tvrdě zaslouženou - a to se týká i lidí, co ji mají "na hlavu". Doby, kdy stačilo rok prodlužovat nemocenskou, jsou dávno ty tam - v opačném případě by totiž byly prázdné pracáky a neexistoval by žádný problém dlouhodobě nezaměstnaných.

Pro získání invalidního důchodu neexistuje a nikdy neexistoval přesný návod, nějaká instruktážní příručka, literatura nebo dokonce kurs. Tyhle rady a triky spadají do "školy života" a vždy se předávaly ústně a vlastním příkladem mezi nemocnými tělesně i duševně. Proto také má každý jiné zkušenosti. Jisté však je, že triky známé z minulosti coby úspěšné už dávno nefungují - jinak by je nikdo nesvěřil papíru či klávesnici a nezveřejnil.
Je to asi podobná situace jako s pasivním příjmem, tj. jak žít bez práce. Mnoho lidí vlastní své know how, ale nikdo je jen tak neprozradí.

O co tedy jde? Pokud Vás tohle řešení vaší budoucnosti také napadlo, zvažte pětkrát, než se pro něj definitivně rozhodnete, jestli nemáte ještě jinou lepší možnost. Třeba rodiče s rodinnou firmou, kde byste mohli získat jistý teplý flek, anebo zajištěného partnera, který by vás byl schopen zaopatřit? Invalidka je až to poslední řešení a nese s sebou bohužel také velké ponížení a společenský propad.
Okolí vás bude nenávidět, protože ve vás bude vidět příživníky, na které pracuje. Vaše společenská hodnota klesne na jednu z nejnižších, pod vámi budou snad jen bezdomovci. A vaše budoucnost bude velmi neradostná. V pětadvaceti se ocitnete v pozici, ve které běžně bývají lidé po šedesátipěti, avšak bez vlastní rodiny a bez smyslu, pro co žít. Nezapomínejte, že ani vaši rodiče nejsou nesmrtelní. A tak dlouhé bezcílné přežívání bolí…

Jinak ze školy přímo do důchodu běžně přecházejí pouze mladí lidé, kteří jsou odmala vážně postižení. Jejich okolí jim v tu chvíli sice může závidět, ale jen do chvíle, než úřady změní tabulky a tím i rozhodnutí, takže se coby třicátníci bez důchodu, praxe i návyků ocitnete na pracáku. V dnešním měnícím se světě nikdo neznáme dne ani hodiny...
Představa pobírání důchodu a bydlení u rodičů navždy je sice lákavá, ale doživotně neudržitelná. A jednou, ve čtyřiceti či padesáti, by z vás byli naprostí totální loseři zralí na ústavní péči…

Úlevová pracovní místa

11. dubna 2014 v 1:13 | hvezdnysnilek2
Je to věčné téma: nezaměstnanost a jak ji řešit. Politici, ekonomové a další moudré i nemoudré hlavy se tím zabývají celá desetiletí, ne-li staletí. Všude pak slyšíme nářky a obžaloby dlouhodobě nezaměstnaných, že "nic nedělají, jen žijí z peněz druhých." Je to už takový moderní folklor.
Starší ročníky nejednou připomenou, že "za komunistů tohle nebylo." To je pravda, a tím se nechci bývalého režimu (ani jiného totalitního zřízení) zastávat. Ale proč to tak nebylo? Za vším byla tzv. umělá zaměstnanost. A právě nad ní by se současné autority měly zamyslet, jestli neměla i své klady.
Proč jsou lidé nezaměstnaní, myslím tím především dlouhodobě nezaměstnaní? Když pomineme lidi bez kvalifikace, kterých je však málo, nebo lidi z venkova a z regionů, kde je práce vzácná, zbudou pak především ve městech lidé, kteří jednoduše nejsou dostatečně schopní a průbojní v konkurenčním prostředí obstát. A jedná se o lidi všeho věku. Ne každý o sobě může přesvědčivě tvrdit, že je "skutečný odborník" a "pro firmu nepostradatelný", a už jen to je velký handicap. Ne každý je také ambiciózní dříč, který je schopný a ochotný pro zaměstnavatele denně přinášet oběti.
Proč 99% lidí pracuje? Potřebují živobytí. Tečka. Nějaká vzletná slova o seberealizaci a kariérních cílech jsou většinou jen hezky vypadající přetvářka pro zaměstnavatele, kterou ne každý přesvědčivě zvládne. Ale zaměstnavatelé chtějí vědět pravdu. Můžete být dobří, i když nejste ambiciózní ani hluční.

Navrhuji proto pro lidi neambiciózní, neprůbojné a vůbec… no prostě z dnešního pohledu neschopné a dlouhodobě nezaměstnané zavést tzv. úlevová pracovní místa. Povinně by je museli zřizovat zaměstnavatelé ve všech základních oborech pouze s výjimkou míst, kde jde o bezpečnost nebo o životy druhých. Něco podobného už přece funguje u tzv. zdravotně znevýhodněných, proč by to nemohlo jít také u sociálně znevýhodněných? Ještě víc se to týká absolventů a mladých lidí, pro které však už bývají zřizována tzv. absolventská místa. Ne každý kvalifikovaný jedinec jakéhokoli věku je také schopný se zapojit do běžného pracovního režimu se zodpovědností, stresem a všemi souvisejícími nároky, aniž by přitom byl nějak závažně nemocný. A v neposlední řadě ne každý, zvlášť pokud musí do zaměstnání dojíždět, dostane odpovídající plat, aby se mu zaměstnání i s "režijními náklady" vyplatilo. A to není vůbec zanedbatelný ohled.

Jistě teď nejeden rýpal začne protestovat, že by to nikdy nemohlo projít, protože "žádný zaměstnavatel nebude dobrovolně zaměstnávat nefachčenka". Ano, ale je tam to slovo dobrovolně! Kdyby to nařídil stát, nic jiného by mu nezbylo! I kdyby to bylo za minimální mzdu, takový zaměstnanec by byl veden jako zaměstnanec a ne jako nezaměstnaný, což by prospělo všem. Nemuseli bychom potom nadávat na nezaměstnané. A kdyby firma platila dva tři "úleváče", kteří by si v koutě něco tiše čudlali, mělo by alespoň její vedení vždy k ruce osobu, kterou může postavit k mimořádné práci, která by jinak zatěžovala řádné pracovníky. Dohlížet by nad tím měl - jak jinak - úřad práce.
Tolik můj názor.

Jeden z mnoha článků na téma najdete zde:
 
 

Reklama