Červen 2014


Minulost a všechno zlé

20. června 2014 v 14:25 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma
dfdf

Čím víc toho člověk ví

19. června 2014 v 18:24 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma
ewerwe

Červen I.

18. června 2014 v 1:05 | hvezdnysnilek2 |  básně - moje i jiných autorů
dfsfdsf

kýžené okamžiky
milostného vzplanutí země
horkých polibků vzduchu
táhlé vanutí útěšné vody
vševládnoucí líné únavy

vzduchem se vznášejí
**************pavučinkové konfety
šimrají a hladí
lákají do vlahé zeleně
**************za tajemstvím
**************za dobrodružstvím
živoucí prchavé okamžiky

rozběhnout se znovu po rozkvetlé louce
jako štěně válet sudy v kopretinách -

***
To vše vmžiku vystřídá
hrůzostrašný chaos
vesmírné show
šílená jízda
vody a ohně

co očistí zemi.

dfdfsd

To vše kolem

18. června 2014 v 0:58 | hvezdnysnilek2 |  co nejde zařadit jinam
dsdd

Jako jedinci jsme v podstatě bezvýznamní.
Důležité je jen to, co tu za sebou zanecháme.

Brána na Onen svět

9. června 2014 v 0:56 | hvezdnysnilek2 |  články a texty
Vede k ní dlouhá a klikatá cesta, ale jakmile ji jednou uvidíš a cíl za ní, víš, že už není návratu. Slunce tu nesvítí a autobus veze tebe a pár tvých druhů neúprosně kupředu. Ta brána tě fascinuje, je z každého úhlu jiná. Je černá a strohá, ale zároveň je to vrcholné umělecké dílo, jednou úžasná, podruhé děsivá. Jednou vypadá jako televizní obrazovka, podruhé třeba jako abstraktní plastika, jako obří rámec oddělující zdánlivě stejný prostor před i za ní. Jakmile jí projdete, uvidíš zcela zblízka Město. Na jeho hranici stojí budova. Nejdřív si myslíš, že je to nemocnice, ale jakmile vejdeš dovnitř, zjistíš, že je to kostel. Ale hlavně, jakmile projdeš na Nádvoří, nemůžeš se už vrátit zpět… Na tom nádvoří nesvítí slunce, světlo je tu šedivé, či spíš nažloutlé jako v místnosti ozářené slabou žárovkou, je to však ve skutečnosti celé zdejší nebe i vše kolem, co takto září.
Za ním leží Hřbitov, vlastně nedozírná zahrada se spoustou keřů a pomníčků, plná lidí. Nikdo zde není pohřbený, jsou tu jen živí a upomínky na ně, sešli se tu lidé z celého světa hovořící nejrůznějšími jazyky, zdaleka ne vždy však přátelští a slušně se chovající.
Je tu vysoká zdobená stěna a ty víš, že za ní je Něco víc, Světlo, a že k němu vedou Schody. Nemůžeš je však najít a po stěně šplhat nedokážeš. Čekáš dole, ale jakmile přijde někdo, kdo ti ukáže, jak se ke schodům dostat, zjistíš, že na rozdíl od něj je nedokážeš vylézt. Zůstáváš uvězněn v zahradě, nelíbí se ti tu a chceš pryč, hledáš, kudy a za kým by se dalo odtud uniknout. Přidáváš se k neznámým cizincům, ale ignorují tě nebo přímo odhánějí, mají tu své vlastní Vozidla a vlastní Starosti…
Nakonec se rozhodneš jít do Občerstvení-Hospody, kam se uchyluje dřív nebo později asi každý. Je tam přeplněno a nedostaneš, co bys chtěl, ale co ti dají. Chceš jít na záchod, kam má být volný vstup, ale není, musí tě tam vycházející pustit. Netrvá to dlouho, a skutečně tě pustí, a ocitneš se uvězněn v malé chodičce, nemůžeš dovnitř ani ven. Pak prochází další osoba a otvírá dveře, přičemž se dostaneš do rozsáhlého Podzemí, Podsvětí, kde bloumá spousta různých lidí, a vrací se odtud prý velmi těžko… Uvědomuješ si to a utíkáš ven, naštěstí jsi tam byl jen krátce, tak to ještě jde. Bez ohlížení spěcháš kolem Kostela ven k Nádraží, kde posedává spousta dalších lidí se zavazadly, čekající na Autobus Pryč. Ten však nejede a nejede a nikdo neví, kdy může přijet, tak je jedinou možností zůstávat stále na místě a ČEKAT… Zůstávám na nádraží a čekám na autobus Někam, Pryč. Bez cíle, bez blízkých, s minimálním majetkem.
Až pak se najednou nějaký autobus objeví. Bez ohledu na to, kam má namířeno, nasedneš do něj spolu s těmi několika ostatními a vydáš se na cestu. Jen víš, že to bude Ven, za Černou bránu. A skutečně, autobus míří směrem k bráně, projíždí jí, Město se vzdaluje… Ale ty se dostáváš znovu na ta širá šedivá pole, kde slunce nesvítí a vítr nefouká, míříš Zpátky do světa, odkud jsi odešel, a víš, že vůbec nic se nezměnilo, že znovu začneš tam, kde jsi skončil…
*
Proč musíme žít, když stejně nakonec budeme muset umřít? Je tako výsměch, abychom se namlsali života a pak z něj nechtěli pryč…

ddd

To je můj opakující se sen. Nevím, co znamená...