Červen 2010

Fotky z dneška: Obřany

30. června 2010 v 21:57 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma
ttt
nápis u hospody



sss
yyy
xxxxx
kámen-pyramida v řece
uuu
wwwww
malý umělý vodopád
ooo
ttt
vvv
chata věštce Jiřího
rrr
hmm...

Stránská skála dnes - fotky

29. června 2010 v 18:51 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma
wwwww
uuu
ttt
vvvsss
rrr
qqq
ppp
ooo
xxxxxnnn
mmm
lll
kkk

Menhiry, dolmeny, kromlechy

29. června 2010 v 18:30 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma

1.

iii
chchch
hhh

2.

ggg
fff
eeeee

jjj
  

3.

ddd
ccc
bbb

Ostrovy blažených:

aaa

Děti: nemám, nechci, nemůžu

29. června 2010 v 10:18 | hvezdnysnilek2 |  články a texty
Mezi šedesátnicemi je dnes jen pět procent bezdětných. V generaci jejich dcer, dnešních třicátnic, to bude možná až sedmnáct procent. Bezdětností se zabývá řada studií a právě vychází další. Nikde se však nepíše, jak budou ženy bez dětí žít a jak se vypořádají s názory typu "sobecká ženská".

Na samotě nedaleko Benešova se kouří z komína, popelnice je pomalovaná stromečky a veverkami. Člověk by očekával, že z chalupy vyběhne kupa dětí. Ale to se nestane, manželé Herbstovi děti nemají. "Což ale neznamená, že sem děti nechodí. Mají mě, myslím, rády, protože jim ukážu věci, které jim jejich otcové neukazují," říká pětačtyřicetiletý Matthias Herbst. Rozumí lesu a zvířatům, dokáže pracovat s kovem i se dřevem a rád to ukazuje dětem svých přátel. Děti fascinuje i indiánské náčiní, které vyrábí, částečně přímo pro severoamerické kmeny, s nimiž strávil hodně času. "Jednou mi jedna indiánka říkala: je dobré mít děti, ale v každém kmenu jsou i lidé, kteří je nemají. Ti jsou k dispozici všem," říká Matthias Herbst. On sice není indián, ale Němec, nicméně vidí to podobně. Po třicítce se nechal sterilizovat a tím byla pro něj otázka dětí jednou provždy vyřešena. Jeho žena děti mít nemohla. Ani ona ale o úloze bezdětných žen nepochybuje: "Porodní báby, staré panny, chůvy, služebné, bez nich by tradiční společnost nefungovala," říká Jana Herbst.
Ještě v roce 1921 byla asi třetina žen neprovdaná a zhruba každé osmé až desáté manželství zůstalo bez potomků. Po druhé světové válce se to změnilo. Mezi českými ženami narozenými v roce 1950-1955 bylo jen pět procent žen, které nikdy nerodily a byly postaveny do role výstřední, dosti neužitečné menšiny.
Jenže v posledních letech je tahle menšina v Česku stále větší. Demograf Tomáš Sobotka vypracoval prognózy, podle kterých zůstane mezi ženami narozenými v roce 1975 dvanáct až sedmnáct procent bezdětných. "Jsou to ženy v reprodukčním věku, není zatím jasné, kolik jich rodičovství jenom odloží a kolik jich dítě nebude mít vůbec," vysvětluje očekávání socioložka Hana Hašková, která se fenoménem bezdětnosti už řadu let. Podle ní se některé ženy potomků vzdají dobrovolně, další vlivem vnějších okolností. Ale všechny bez výjimky budou hledat způsob, jak šťastně a smysluplně žít bez dětí.

Pořád nic?

Třiačtyřicetiletá psycholožka Jana Herbst po dětech toužila odjakživa: "Když se mě ve školce ptali, čím chci být, říkala jsem, že maminkou," vypráví. Počít dítě se s předchozím partnerem pokoušeli šest let. Když jí bylo třicet osm, poprvé si připustila, že se to možná nikdy nepovede: "Tehdy jsem byla na psychoterapeutickém sezení u svého kolegy a on řekl: ty možná děti mít nikdy nebudeš. Bylo to velice bolestné, ale já jsem si poprvé uvědomila, že to je možná pravda," říká. Smířit se situací jí asi nejvíc pomohla práce: "Spoluzakládala jsem krizové centrum Riaps, pracuji jako psycholožka, podporuji tolik lidí... Myslím, že společnosti rozhodně k něčemu jsem," hodnotí to. Kromě toho může být víc k dispozici svým přátelům i jejich dětem, které vědí, že se do jejich situace vcítí někdy lépe než rodiče.
Obtížné je spíš obhájit svoji roli v každodenním životě; česká společnost jiné ženy než matky vlastně nezná. "Každý se nejdřív zeptá, jak se jmenujete, a hned druhá otázka je: kolik máte dětí? A vždycky znova je mi to nepříjemné," říká.
Také další ženy bez dětí to znají: "Jak o tom můžeš něco vědět, když ani nemáš děti," slyšela třeba osmadvacetiletá Jana Kratochvílové (což není její pravé jméno), která řadu let marně toužila po dítěti. Politolog Jiří Pehe napsal v debatě na stránkách Mladé fronty Dnes, že důvodem, proč se v Česku rodí málo dětí, je "konzumeristická přesycenost a prachobyčejné sobectví". Mladou lékařku Kratochvílovou takové klima trápilo, uvažovali s manželem o "útěku" do Francie. "Tam bych mohla dělat svou vědu a nikdo by se mě na nic neptal. Tam je bezdětnost mezi vědkyněmi norma, běžná věc," vypráví.

Schválně bez

Ve většině západoevropských zemích je bezdětných žen mezi patnácti a dvaceti procenty. Všemožné předsudky začaly vyvracet už v osmdesátých letech. Tehdy přibylo lidí, kteří děti z různých důvodů neměli. Vydělávali peníze, kupovali byty v centrech metropolí, byli úspěšní v práci a chtěli ještě také, aby je společnost brala vážně. I bez dětí.
Vymysleli si pro sebe pojem childfree, čili CF, tedy dobrovolně bezdětný, který není nucený "připravit se o osobní svobodu, peníze, čas a energii, kterou vyžadují děti". CF ženy i muži argumentují tím, že užiteční mohou být i jinak a že lidí je už na planetě beztak dost.
Svoje názory hlásají hlavně na nesčetných internetových childfree stránkách a s rodiči se vypořádávají argumenty i nekorektními vtípky, jako je třeba tento: "Moje žena právě rodila, kdy se bude zase chovat normálně?" "Až vaše dítě odejde na univerzitu." Boj za právo na bezdětnost má i své radikální a kuriózní podoby. Například VHEMT čili Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidské rasy. Tleskají každému, kdo se nerozmnoží, a "vyhynutí milionů druhů rostlin a zvířat" považují za mnohem horší variantu než "dobrovolné vyhynutí jednoho druhu Homo sapiens".
V Evropě, kde se rodí v průměru 1,5 dítěte na ženu, kde populace stárne a ve většině států počet narozených dětí setrvale klesá, je samozřejmě žádoucí se množit. Řada lidí to ale vidí jinak. "Když tak adopce, to mi připadá morálnější. Dětí už je na světě dost, ne?" říká Barbora Scheinherrová. Je rodačka ze Strakonic, ale telefonuje ze skotského souostroví Orkneje. Žije tam se svým přítelem, pracuje v domově důchodců a děti neplánuje. Nijak ji nepřesvědčují ani tázavé pohledy babiček, ani přibývající děti kamarádek. "Hodně holek se ocitne v bodu, kdy nevědí, co by se svým životem dělaly, a tak rodí. U někoho to funguje krásně, ale pro někoho to není moc dobré řešení a mateřství ho pak neuspokojuje," uvažuje jednatřicetiletá žena. Sama raději vyjede s přítelem na dlouhou cestu po Asii. "Možná to je sobectví. Ale nám se tenhle způsob života líbí," říká. Dokud sama nepocítí skutečnou touhu po dítěti, klidně bude dál žít se svým partnerem jen ve dvou.
Lidí z kategorie childfree je u nás jenom zlomek. Vyplývá to právě z poslední práce socioložky Haškové s krkolomným názvem Reprodukční preference a bezdětnost v české společnosti ve světle kvantitativních dat. Když mladí bezdětní Češi a Češky dostali otázku, kolik chtějí dětí, nulu zakroužkovala jen tři procenta. Většina lidí tedy zůstane bezdětných vlivem vnějších okolností. Jak ukázal průzkum, rozhoduje hlavně to, jestli mají partnera, zdravotní stav, podmínky v zaměstnání, bytová situace. Pro ně je pak mnohem těžší najít smysluplnou životní náplň. "Oba jsme hledali uspokojení v profesi," vypráví Jana Kratochvílová. Jí a jejímu muži pravdu lékaři řekli bez obalu: vy dva spolu děti mít nebudete. Jediná možnost byly drastické zákroky, například umělé vyvolání menopauzy. "Měli jsme už pocit, že by to poškozovalo moje zdraví, a že navíc úplně ztrácíme svoji důstojnost," vypráví. A tak se rozhodli najít si jiný životní program. Věnovali se společně práci: mladá lékařka, která se specializuje na genetiku, rozjela velký výzkum obezity, její muž, počítačový odborník, k tomu vytvářel programy. Spolu se věnovali také další společné zálibě, divadlu. "Řekli jsme si, že to je asi naše místo v životě," říká Jana Kratochvílová.
Vedle na dece si však hraje její čtyřměsíční dcera. Tenhle příběh má totiž překvapivou pointu: doživotně bezdětným manželům se do dvou let po tomto zjištění narodila holčička. Ještě když hledali náhradní smysl života, pomohli jim v poradně Ratolest, kde se specializují na psychickou podporu neplodným párům. "Společně s nimi hledáme, co oni vidí jako smysluplné. Někdy je to práce, někdy charitativní činnost. Někdy se rozhodnou k adopci. Pro nás je úspěch, když si uvědomí, že cesty mohou být různé," vysvětluje Lenka Šimková v poradně na pražském sídlišti Lhotka. Ačkoliv si lidé nedobrovolně bezdětní najdou uspokojivou životní náplň a umlčí okolí, smutek často přetrvává. "Ta bolest někde uvnitř je, asi nikdy se jí úplně nezbavím. Ale dá se s ní docela dobře žít," popisuje to Jana Herbst. "Když jsme neměli zrovna žádnou činnost, stávalo se, že jsme seděli doma s manželem a brečeli," vzpomíná na své bezdětné doby Jana Kratochvílová. "Jenže i když je člověk nešťastný, že nemá děti, může být dobrý umělec nebo vědec," říká, "možná dokonce právě proto, že se trápí."

Vypracováno za použití prací: Fenomén bezdětnosti v sociologické a demografické perspektivě; Reprodukční preference a bezdětnost v české společnosti ve světle kvantitativních dat; Postponement of childbearing and low fertility in Europe.
  
Počet bezdětných žen (v procentech)

narozenénarozené





19551975 (prognóza)



Česká republika6,3
12,5 až 17,6



Německo (bývalá NSR)18,319,7 až 23



Anglie a Wales15,822,6 až 25



Slovensko10,017,4 až 22,0



Polsko8,322,2 až 25





autorka článku: Karolína Vitvarová-Vránková,
Respekt, 26.11.2007


- Velmi rozumný článek, a hlavně bez záště a osočování.






Sňatek z lásky, nebo kvůli penězům

28. června 2010 v 17:32 | hvezdnysnilek2 |  články a texty
Když se podíváme do historie manželských svazků, vidíme, že manželství obvykle nevzniklo kvůli uspokojování sexuálních potřeb. Většinou se jednalo o smlouvu, která se týkala ekonomiky společného hospodaření, hlavně za účelem výchovy potomstva. V celé historii lidstva se sňatky uzavírají spíše z rozumu než z lásky. Naše společnost je tedy jakousi výjimkou.

Co svět světem stojí, harmonizuje totiž rodina dvě protichůdné tendence muže a ženy. Zatímco muž má snahu rozmnožovat svůj genetický materiál po co možná nejširším biologickém terénu, zplodit pokud možno co nejvíce dětí s co nejvíce ženami, usiluje žena naproti tomu o získání odpovědného živitele, který bude chránit ji stejně jako její potomstvo.
Odtud pramení větší touha muže po sexuálních avantýrách, nevěře, nebo alespoň občasném odskoku, a proti tomu tendence ženy držet si tatínka doma. Muž si k tomu vybírá mladou, plodnou a sexuálně atraktivní partnerku, žena pak muže rovněž zdravého, statného a takového, který má dobrý "přístup ke zdrojům".

Manželská, nebo ekonomická smlouva?

V naší době to už neznamená jistou mušku nebo dobře nabroušený oštěp, ale spíše tučné bankovní konto a naditou peněženku. Některé ženy pak volí vykutálený postup takzvané smíšené reprodukční strategie: za manžela pojmou toho bohatého a dítě zplodí s tím zdravým. Důkazem jsou pak manželky vysoce postavených bankéřů a politiků, které otěhotní se svým bodyguardem.

Některé ženy volí vykutálený postup takzvané smíšené reprodukční strategie: za manžela pojmou bohatého muže a dítě zplodí s tím zdravým.

Manželská smlouva je tedy v první řadě smlouvou ekonomickou. A je už jedno, jestli ji dvojice uzavřela před bohem, domorodým šamanem, nebo starostou. Nebo jestli ji zpečetila kuriózními obřady, snubními prsteny, případně razítkem. Někdy se uzavírá jenom podáním ruky, jako obchodní smlouvy v Americe. Tento postup však v sobě skrývá riziko snadnějšího vyklouznutí. Co není psáno, to není dáno.
V některých společenstvích se svazek předem zabezpečuje obřadem zásnub. Z právního hlediska bychom to mohli označit jako smlouvu o smlouvě budoucí.
Zdá se vám moje pojednání cynické, lásky zbavené a příliš ekonomické? Je, to musím přiznat, ale podobný postup doporučuje i odborná literatura. Že je racionální, to potvrzují také rozvodové statistiky.

Ekonomické vazby trvají až do smrti, sexuální ne

Neochuzujeme však zejména mladé lidi o poezii lásky? Nakonec i sexuální harmonie přispívá k manželskému štěstí a spokojenosti. Není však zdaleka faktorem jediným. A zatímco ekonomický svazek trvá, intenzita manželského sexuálního života pozvolna ochabuje. Úbytek manželských sexuálních styků je přímo úměrný přibývajícímu věku partnerů a délce trvání jejich svazku.
Kolem třicátého roku věku mají manželé styk v 99 % případů, ve věku mezi třiceti a čtyřiceti se manželská sexuální aktivita snižuje v průměru o jedno procento a v další desítce let do padesáti klesá na 93 %. (Je zajímavé, že čtyřicet let je také mezník, kdy se zjišťuje vrchol kumulativního výskytu mimomanželských vztahů.) Po padesátce uskutečňuje sexuální styk asi 80 % manželů a u plných tří čtvrtin populace je možno předpokládat občasný pohlavní styk až do sedmdesátky. Zato ekonomické vazby trvají až do smrti.


Radim Uzel, Právo   



- Bohužel to vidím podobně, dnešní tržní doba opět vrátila tento pragmatický a neromantický přístup, zištnost a kalkul... Singles tak bude přibývat, ať se jim to libí nebo ne.

My number - kusovka

28. června 2010 v 17:25 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma
hhh

Čínské bistro

28. června 2010 v 17:23 | hvezdnysnilek2 |  obrázky na téma
fff

Nekonečnost

28. června 2010 v 12:26 | hvezdnysnilek2 |  básně - moje i jiných autorů
hhh
Nekonečnost vesmíru
více než romantika
vystijují zdánlivé paradoxy:
plynný kámen
hořící led
nepřetržitý výbuch
vroucí oceán jedu.

Vzdálenost a nepostižitelnost
nehmatatelného
ve kterých se zrnko života
v jednom jejiném jejím bodu
zdá jako neskutečně vzácná
božská jiskra
uprostřed nicoty.

Stejně tak já hledám
zrnko lidskosti
v nekonečných nepřehledných pláních
temného chaosu a zmaru.

Myslím, že mě někdo sleduje...

27. června 2010 v 14:27 | hvezdnysnilek2 |  vtipy a vtipné obrázky
ttt
... a má ze mě p*del.